Kdyby zvířata dovedla mluvit, pes by byl výřečný chlapík, zatímco kočka by byla graciézní dáma se vzácným darem nikdy toho neříkat příliš mnoho. (Mark Twain)

Kdyby bylo možné zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila. Mark Twain

Uvážíme-li kvalitu kočičí čistoty, přítulnosti, trpělivosti, důstojnosti a odvahy, které jsou kočkám vlastní - ptám se vás, kolik z nás by dokázalo být kočkou?“ Fernand Mery

Václavické kuřátko
Pojmenovala jsem tento recept, podle tchyně mé sestry Marie- babičky Voborníkvé, která měla chaloupku ve Václavicích u přehrady Rozkoš.jezdila jsem tam se svou rodinou několik let po sobě, když byly naše děti ještě malé.

Stanovali jsme na zahradě a děti skvěle spaly, protože je každodenní tůry vždy patřičně utahaly.Pepík i Martinkatuto babičku vážně milovali, a když mi jednou ve školce paní učitelka řekla, že jim Pepík lže, když tvrdí, že má tři babičky, - tak já jsem mohla jen odpovědět: " Ale víte on Pepíček nelže, on má vážně tři babičky...! " A paní učitelka si skoro poklepala na čelo, ale co jsem jí měla vysvětlovat, že pro Pepíčka to bude stále jen jeho babička , ať je čí je...

Babička Voborníková byla moc hodná paní a mé děti s ní byly skutečně rády.A také uměla vařit- jak jinak ?Třeba meruňkové knedlíky z tvarohového těsta a tím pádem o moje lečo na ohýnku už děti zájem neměly...děti s babičkou chodily na hřbitov, a poslouchaly s očima na vrch hlavy poutavé povídačky o duších zemřelých...nebo se taky chodily dívat a mávat na projíždějící vlaky.

Zahrada byla veliká, a tak tam také měly stále něco nového k objevení.Třeba taky ucpaly vosám díru v zemi a poskakovaly radostí, že už vosy nemohou ven...ale ony vosy - mrchy také tím pádem enmohly dovnitř...

Pepíček se také ve Václavicích naučil vyslovovat samohlásku " Ř " ve slově kukuřice.Moc si přál, abychom mu na poli utrhli kukuřici , aby ji mohl papat, ale já jsem mu ji přislíbila jenom v tom případě, že se musí naučit slovo KUKUŘICE hezky vyslovovta a pak že ji teprve dostane..A tak se miláček snažil, že se to za dopoledne naučil..No, však také bylo na čase...vždyť už měl " ČTYŽI " roky...

Jo , jo ...jsou to krásné vzpomínky...

Tak a teď konečně k tomu receptu na - Václavické kuřátko !

To tehdy byla celá moje rodina na přehradě, a protože já na sluníčko nemohu, tak jsem tím pádem zůstala u babičky na zahradě- sama- a jak ráda !Nemusela jsem nic pro rodinu vařit...a pro sebe ? Jídlo rostlo na stromech- meruňky, broskve, špendlíky,maliny, rybíz, a pak také rajčata, okurky,kedlubny...něco ve skleníku,něco venku...jen natáhnout ruku.No a vtom mě volá babička ze zápraží:"Helenko, pojď se najíst! Mám pro tebe oběd !!!"

Plížila jsem se celá zkroušená, protože jsem neměla v úmyslu tento den něco jíst, a už vůbec nic vařeného...Ale babička stojí, na tom sluncem vyhřátém zápraží, na tváři úsměv, jenž se teplem mohl klidně rovnat tomu slunečnímu- a podávala mi hluboký talíř- takový ten silný kameninový- na kterém se skvělo: do zlatova upečené kuřátko s dušenými jablíčky kolem dokola, hromada vařených žluťoučkých brambor- kterou bych tak běžně snědla až na třikrát a misku čerstvého, křupavého hlávkového salátu !!!

VŠECHNO jsem snědla ...a začala milovat kraj kolem Náchoda! A také mé " kuchařské umění " dostalo co proto, jelikož jsem tento recept neznala.Já - která studovala kuchařskou knihu Viléma Vrabce už od osmé třídy- kaviár, humři a jejich příprava, aspiky, šunkové pěny...atd...atd... a ejhle - někde v maličkých Václavicích u České Skalice, žila , byla, jedna kouzelná babička, co uměla vařit duší a kuchařskou knihu snad ani nikdy nedržela v ruce.měla jen dost dětí a velké hospodářství, o které se musela starat...

Tak a proto mám ráda takovéto lidi, a přála bych každému poznat takovouhle babičku Voborníkovou, nebo maminku mého manžela nebo mou maminku...Moc často na ně vzpomínám- na jejich moudrost, lásku , něhu, na jejich pohlazení dlaněmi zhrublými a drsnými z práce na poli, nebo kravíně

.Nesmírnou úctu a vážnost jsem pro ně v duši měla,- pro tyhle MÉ DRAHÉ a je mi po nich smutno.Ale snad jsem se také od nich něco naučila a nejenom pár receptů na vaření.. Také recept na lásku k lidem.No , ještě jen zdaleka neodhadnu to množství, jaké mám použít.Musím pečlivěji vážit každé slovo a někdy tok třeba přidám zbytečně moc, někdy mi zase schází...a pak se taky všechno tak nepodaří , jak jsem si představovala nebo chtěla.

Zkrátka: Musím se ještě hodně učit..

Ale NIKDY NA NĚ NEZAPOMENU...
Bůh stvořil domácí kočku, aby lidstvo mohlo mít radost z hlazení tygra.
Fernard Méry, francouzský spisovatel
Víte, na čem dobře drží kočičí chlupy? Na všem.
Bůh stvořil veterinu, aby udržovala kočku zdravou a člověka na mizině.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one