Kdyby zvířata dovedla mluvit, pes by byl výřečný chlapík, zatímco kočka by byla graciézní dáma se vzácným darem nikdy toho neříkat příliš mnoho. (Mark Twain)

Kdyby bylo možné zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila. Mark Twain

Uvážíme-li kvalitu kočičí čistoty, přítulnosti, trpělivosti, důstojnosti a odvahy, které jsou kočkám vlastní - ptám se vás, kolik z nás by dokázalo být kočkou?“ Fernand Mery

Žehlím nerada.A tak se prádlo hromadí, až jsou z něho hromady. A já se jím potom prokousávám, jako krupicovou kaší z pohádky „ Hrnečku vař “ ! A tak k tomu prádlu padám na kolena s prosbou – ať to dlouho netrvá …/ zvykla jsem si totiž žehlit na zemi / Z žehličky se jenom kouří, ale ze mě taky.Chvílemi spolu soutěžíme, která z nás má více páry.Hromada prádla se začíná dělit na hromádky.Jedna teplejší než druhá.A moje kočka Muriel je s oblibou střídá.Má ráda teplo a tak se uvelebí na té či oné a čeká,až další zahřeji,aby si mohla přestoupit.když mi to dlouho trvá, lehne si přímo na deku – pod žehličku.Že bych Murču zažehlila? Na deku ? Jako obtisk ?Murča na dece ! Živý to obrázek !Konečně beru do ruky poslední kousek prádla.S láskou ho žehlím,s rozkoší, vychutnávám si tu slast žehlení – je to nakonec - už na konec, tak co ?!
Vypnu žehličku a hruď. Pomalu vstávám, rychle to ani nejde. Prohlížím si vzorek koberce na kolenou a dlaněmi ho rozmazávám. Nejde to! Všechno chce čas.
Narovnávám záda, ruce mi vyletí nad hlavu, protahuji se jako Muriel a uvolněně vydechuji. Z mé nepatrné výšky se rozhlížím po zemi, po domečcích z textilu. Pocit uspokojení se dostavuje ve velmi silné míře. S končila jsem! Tak a teď honem – musím dát něco vyprat,ať je zase co …žehlit…!!!


O žehlení - podruhé


A je to tady ! Opět a znova - po čase - zase !!!
Hromady prádla na žehlení! Pološíleným pohledem zkoumám, kterou hromadou prádla mám začít.Plním vodu do žehličky a taky slib, daný sobě samé, že se už dnes toho prádla zbavím!Bohužel - ne jednou provždy.
Začínám:Ještě se ani nerozehřálo tělo žehličky a už se do kuchyně tajně plíží jiné tělíčko, které se těší na teplíčko...a je to tělíčko mé kočičky Murinky.
"Hup " a už je na židli, která je ovšem zatím beznadějně prázdná A tak Murinka nespokojeně mňaukne: " Tak co je ? Co se s tím tak loudáš ? Nemám na čem sedět / ležet /, tak dělej přece ...honeeeem !!!!"
A má nekonečná a nenáviděná práce začíná.Ono nestačí , že žehlím a skládám prádlo.Musím totiž po každém vyžehleném kousku vzít Murinku do náručí,teploučké a poskládané prádelko uložit na úhlednou vonící hromádku a pak zase zpátky položit Murinku , která, na rozdíl ode mě- vrní blahem a ve slastném rozjímání stoupá stále výš a výš....
A tak odpoledne utíká, já stále žehlím, skládám, zdvihám Murču, pokládám prádlo a na něj opět kočku...atd...atd..
Konečně je konec ! Vody do napařovačky bylo stále dost, elektrický proud nevypnuli a tak bez výmluv a zvláštních příhod je vyžehleno, prádlo uklizené, hromady zmizely a židle je konečně zase prázdná...
Vyčerpaně na ni klesám a Murinka mi radostně skáče na klín.Zavírám oči a za víčky skrývám teď už dozajista pohled šílence ! S úlevou zabořím svůj obličej do něžně hebké srsti mé kočičky....a .... ? S hrůzou otevírám oči, v nichž se už zas jen děs zračí..!!!
Ta kočka !!! - Voní jako ty hromady vyžehleného prádla !!!




Bůh stvořil domácí kočku, aby lidstvo mohlo mít radost z hlazení tygra.
Fernard Méry, francouzský spisovatel
Víte, na čem dobře drží kočičí chlupy? Na všem.
Bůh stvořil veterinu, aby udržovala kočku zdravou a člověka na mizině.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one