Kdyby zvířata dovedla mluvit, pes by byl výřečný chlapík, zatímco kočka by byla graciézní dáma se vzácným darem nikdy toho neříkat příliš mnoho. (Mark Twain)

Kdyby bylo možné zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila. Mark Twain

Uvážíme-li kvalitu kočičí čistoty, přítulnosti, trpělivosti, důstojnosti a odvahy, které jsou kočkám vlastní - ptám se vás, kolik z nás by dokázalo být kočkou?“ Fernand Mery

Jak lze rychle přijít o rozum


Přihlásil se k nám jako cizí strávník. Hned od prvního okamžiku mi byl sympatický. Příjemně se usmál, pozdravil a se slovy: " Bylo by možné se u vás přihlásit na obědy?"...mě okamžitě získal svým podmanivým hlasem se sametovým zabarvením.

U výdeje obědů nebývám, ale od toho okamžiku, kdy začal chodit na obědy " ON "

jsem se u výdejního okénka objevovala stále častěji. Moje spolupracovnice nejsou slepé a ani hloupé a tak během několika dnů zaregistrovaly můj zájem o tohoto muže a tak tedy jednou zarýmovaly: " Helo, řekni, že se ti hned líbil...? Prozraď, co ti asi slíbil..? Chce si s tebou zkusit vařit,nebo radši jenom pařit ...?"

A poťouchle se smějí, loupou cibuli a slzy jim tečou po tvářích. Ale já s úsměvem jim odpovím:" Vařit umím,to já vím ! Ale dostat toho kluka,budou asi trochu muka !Musím zjistit ,co mu chutná,to je v první řadě věc dost nutná!"A tak netrpělivě teď každý den, spěchám rychle s obědem, v očekávání mě bříško bolí a nešetřím vůbec solí....

No jasně ,že se mi podařilo pár jídel přesolit, a ty rozmazlené dětičky,co si stejně a běžně v jídle vybírají, teď velice rády a houfně vracejí polévku a paní ředitelka udiveně kroutí hlavou: "No co se to v poslední době děje...? Kam to vaření takhle spěje ..? To odejde nám i poslední strávník a všichni se půjdeme pást na trávník ...!?"

A já jsem do toho "kluka" beznadějně udělaná, jako nějaká "šestnáctka". Zjistila jsem si o něm, že se jmenuje Petr, je rozvedený a bez závazků a momentálně má srdce volné...Řekl mi to můj známý, který s ním pracuje u stejné firmy. A tak další den,když přišel můj "vyvolený" na oběd, ženu se rychle k výdejnímu okénku,že mu osobně naliji polévku naběračkou přímo z hrnce na talíř,aby ji měl co možná nejteplejší, ruka se mi přitom chvěje, a když mu podávám talíř, dívám se mu statečně a upřeně do jeho blankytných očí a se slovy: "Doufám,že vám u nás chutná ...?"- mu úspěšně polévám ruce tou vřelou polévkou z talíře..."Auuu, to bolí"- zařve náhle on, tváří se zle, jako škorpión, a já z toho celá zoufalá a ani trochu troufalá…honem koktám omluvy: „No, snad to tolik nebolí?“ Oslovuji ho teď vážně s ustaraným výrazem v tváři: „Pojďte, prosím, za mnou do kuchyně, já vám to rychle ošetřím…!!!“ Na spáleniny a opařeniny pomůže ledová voda tzv. anti-šok, to znám, tak roztáčím kohoutek se studenou vodou naplno, ....a beru hadici do ruky,která je k tomuto kohoutku připevněná jakousi kovovou svorkou a vybízivým pohybem zvu "mého zraněného" k sobě: "Pojďte tady za mnou a ruku dejte nad výlevku!" a namířím proud vody na jeho, důvěřivě nastavené zápěstí a dlaň .Ale v ten okamžik...snad svorka neudržela tlak vody, prostě zničehonic povolila, tím pádem se hadice vymrštila... no a prudký proud studené vody zmáčel mého "rádoby milovaného" od pasu dolů...!!!S hrůzou a se slzami v mých očích,třesoucí se rukou zastavuji vodu a čekám ,že se teď na mě vrhne a přinejmenším mě asi uškrtí... ale ON ? Andělsky se usmál a nebesky modře po mně podíval se slovy : " Mohu se tady u Vás někde osušit...? "a bere mi hadici z ruky,pokládá ji na výlevku a ukazuje ke dveřím- ven z kuchyně ...Vedu ho do své kanceláře,zapínám elektrická kamínka,usilovně hledám vhodná slova,jimiž bych se co nejlépe omluvila...nadechuji se,abych tedy už konečně nějak vyjádřila svou lítost nad tím ,co se přihodilo...leč- z mého sevřeného hrdla se vydral jen jakýsi skřehotavý hlas: "Jasně,já vím,že jste v právu a tak si teď klidně odhlaste stravu...!"Ale - ON - ke mně přistupuje blíž... a ještě blíž.., ústy se přiblížil až těsně k mým rtům, a já v očekávání polibku, zavírám oči, ale slyším ho jen šeptat tato slova :

"Tak tohle snad svět neviděl...! A já, kdybych se nestyděl,svlíknu,co mám na sobě- hup- a budu na tobě! Já už dnes nechci - knedlo,vepřo ,zelo,...- já chci jenom Tebe - moje krásná Helo !"

No,a jak to všechno skončilo..? Oběma se nám to líbilo...a že prý sladké má jen rád...

A to nejsladší - jen já mu mohu dát ! Tak dnes si nemusíme slibovat,že jen spolu se budeme milovat...a taky dnes už dobře víme...a to tady prozradíme ..:

ŽE NAŠE ZDRAVÉ STRAVOVÁNÍ - SPOČÍVÁ JEN V MILOVÁNÍ ..!
Bůh stvořil domácí kočku, aby lidstvo mohlo mít radost z hlazení tygra.
Fernard Méry, francouzský spisovatel
Víte, na čem dobře drží kočičí chlupy? Na všem.
Bůh stvořil veterinu, aby udržovala kočku zdravou a člověka na mizině.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one