Kdyby zvířata dovedla mluvit, pes by byl výřečný chlapík, zatímco kočka by byla graciézní dáma se vzácným darem nikdy toho neříkat příliš mnoho. (Mark Twain)

Kdyby bylo možné zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila. Mark Twain

Uvážíme-li kvalitu kočičí čistoty, přítulnosti, trpělivosti, důstojnosti a odvahy, které jsou kočkám vlastní - ptám se vás, kolik z nás by dokázalo být kočkou?“ Fernand Mery

Číslo 5 žije
„Stolice byla?“ … zeptala se nahlas, zřetelně a jasně sestřička, když vešla do mého pokoje č.5 a stoupla si k mému lůžku .„Ano, odvětím hbitě…včera ,dnes i zítra…!“
Má slova vyloudila nečekaný úsměv na té mladé a hezké tvářičce, tužkou čmrkla do tabulky umístěné na mé posteli- bez teplot – a se stejnou otázkou přistoupila k další pacientce.
Uf – tak jsem tady. Na kožním oddělení, v pokoji číslo 5 , posetá svědivými pupínky.
Prý – kopřivka.
Žaludek se mi vždy časně ráno sevře strachem, ale také hlady a s obavou prohlížím své údy a břicho, jestli se mi opět něco dalšího na kůži neobjevilo.
Čekají mne různá vyšetření- od odběrů krve, rentgenů, výtěrů z krku i nosu, až po masti, které mají zabrat, ale někdy také nepomohou.
Při snídani další sestra volá:“ Tady je ta kopřiva!“ a přináší mi rohlíky, máslo, sýr- stejná snídaně včera, dnes i zítra…
Mám dietu. Kopřivkovou. Tudíž osm dnů dostávám k obědu vývar, prost jakékoli zeleniny, nicméně z něj občas vylovím tu nudli,tu rýži – jo – změna je třeba i pro kopřivu !
Dušená ryba a bramborová kaše z prášku je tak vítanou změnou a zpestřením krupicové kaše, kterou mi servírovali během mého devítidenního pobytu už 3x.
Jediné pozitivum, které mi tato „ kopřivková dieta“ přinesla je to, že jsem za ten krátký pobyt zde, snížila svou váhu o kilo a půl, což se mi jeví jako sympatické zjištění.
Dny byly prozářené sluncem, které ovšem nemilosrdně propalovalo i roletu v okně, soustavně staženou až na parapet a já si chvílemi nebyla jistá, jestli se mé tělo leskne potem, nebo mastmi, ale asi to bylo obojím a v míře dostatečné.
Dlouhé chvíle se podařilo vyplnit „ milosrdným“ sestřičkám, které mě zaúkolovaly, jestli by se mi nechtělo, předepisovat lékařské zkratky do tiskopisů, které sloužily k dodatečnému zpracování o zdravotním stavu pacienta. Tahle činnost mi alespoň ukrátila dobu, kdy můj mozek otupělý vedrem a nicneděláním, mi byl schopen už jen signalizovat: „Jíst ti nechutná…pít ti nechutná…a ani číst už ti není po chuti..“
Konečně nadešel den D
Vizita na pokoji č.5. Tak a paní Kopřivka může jít domů.Výsledky jsou negativní – nic se nenašlo, proč se pupínky vyrazily a taky pozitivní- protože se nic nenašlo, z čeho pupínky vznikly.
A tak opět žiji. Jsem zdravá, všemi mastmi mazaná…a teď už jen dávat pozor na ty lidi, kteří by mě zas někdy dovedli tak setsakra naštvat, že bych se z nich mohla „ osypat“…
Na závěr ovšem musím poděkovat za nevšední vlídnost, vstřícnost, za úsměvy, za rázné nebo i konejšivé chování všech zdravotních sestřiček…
Za čistotu na pokoji, za čistá lůžka , za dennodenní výměnu nočních košilí, když jste si o ně požádali ,..za to , že na pokoji č.5 – to žije!
Děkuji lékařům a všem, kdo se podíleli v tomto- ne moc atraktivním a žádaném prostředí
o příjemný pobyt.
Děkuji, ale přesto si přeji – už nikdy více.
Helena
pardub.nemocnice 002.jpg
pardub.nemocnice 007.jpg
Bůh stvořil domácí kočku, aby lidstvo mohlo mít radost z hlazení tygra.
Fernard Méry, francouzský spisovatel
Víte, na čem dobře drží kočičí chlupy? Na všem.
Bůh stvořil veterinu, aby udržovala kočku zdravou a člověka na mizině.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one